Zájezd do Svitav a na hrad Svojanov

Na 2. května jsme měli naplánovaný zájezd do Svitav a na hrad Svojanov. Autobus se během 3 zastavení pomalu naplnil, a to ještě autem jeli manželé Hlaváčkovi z Bobrové. Měli jsme radost, že o zájezd byl velký zájem. Cesta ubíhala rychle za příjemného povídání účastníků i poslechem informací o obcích, kterými jsme projížděli. Těmi nás zásobovala organizátorka zájezdu L. Topinková.

Po příjezdu do Svitav jsme zjistili, že máme ještě 45 minut čas do začátku objednané prohlídky, a proto jsme se šli projít na náměstí, kde nás podloubí chránilo před deštěm, který ráno trošku zlobil, ale potom již celý den bylo příjemné počasí. V 9.00 hodin jsme byli vpuštěni do Muzea a galerie Svitav, kde se nás ujala historička Mgr. Monika Němcová. Po jejích úvodních informacích jsme se vydali individuálně na prohlídku. V první části jsme se seznámili s vývojem malířství od pravěku do současnosti. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o barvách. Další část muzea byla věnována betlémům, neboť počátkem 20. století měly Svitavy přezdívku Město betlémů. Ve vitrínách byly i další zajímavé exponáty jako sklo, keramika aj. V dalších místnostech byla výstava „Třilamři ve Svitavách“, která nabídla zajímavý pohled na jejich tvorbu. Další část muzea byla věnována historii praní prádla. Exponáty ukazovaly vývoj od necek a valchy až k první automatické pračce. Poslední místnost muzea se zaměřila na život Oskara Schindlera.

Po hodině na nás opět čekala paní průvodkyně a přešli jsme ulici do Ottendorferovy knihovny, která byla otevřena v roce 1892. Je spojena s osobou Valentina Oswalda Ottendorfera, syna svitavského soukenického mistra. V době studií, se v roce 1848, zapojil do povstání v Praze a hrozilo mu zatčení. Rozhodl se pro emigraci do USA (bez rozloučení s rodiči). Po těžkých začátcích v New Yorku (neuměl anglicky, pracoval v docích a jinde) se uplatnil v novinách, které vlastnil německý přistěhovalec Jakob Uhl, s jehož vdovou se později oženil. Zapojil se i do politického hnutí (byla mu nabídnuta kandidatura na starostu New Yorku – nepřijal ji). S manželkou se zapojili do charitativní činnosti – zakládali nemocnice, sirotčince, chudobince aj. Stejné činnosti se věnoval i v rodných Svitavách. Od roku 1887 se zabýval myšlenkou postavit zde veřejnou knihovnu. Byla postavena na místě jeho rodného domu a osobně se v roce 1892 účastnil jejího otevření. Velmi krásný je hlavní sál, kde v minulosti vystupovaly takové osobnosti jako T. G. Masaryk, Emil Holub či Jan Kubelík. V přízemí je čajovna a muzeum esperanta.

Následoval přesun autobusem k Langerově vile, v níž je dnes Městský úřad. Zde se nás ujala paní místostarostka Mgr. Ditta Kukaňová. Seznámila nás s historií nejen vily, ale i rodiny Langerů, která nakonec o svoji vilu z důvodu zadlužení přišla. Jejím majitelem se stala svitavská spořitelna, jejíž ředitel působil jako starosta, a proto ji  v roce 1935 pronajala za symbolickou částku městu. Od té doby zde úřad sídlí nepřetržitě. Vila prošla a stále prochází rekonstrukcí. Její vnitřní prostory jsou nádherné a díky paní místostarostce jsme nahlédli i do několika kanceláří, včetně kanceláře pana starosty.

Po skončení prohlídky jsme se ještě vydali do parku, kde je umístěna Socha Mateřské lásky, kterou nechal zhotovit V. O. Ottendorfer. Chtěl jí vzpomenout na svou matku a vzdát hold mateřskému citu obecně. Zde jsme se rozloučili s naší průvodkyní a po skupinkách jsme se vydali najít příhodnou restauraci a poobědvat, což se nám podařilo.

Ve 13.45 jsme odjížděli ze Svitav směrem k hradu Svojanov. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny, neboť někteří chtěli zkombinovat 2 okruhy, a těm druhým stačil pouze 1. okruh. Obě skupiny byly se svými průvodci spokojené. Dozvěděli se mnoho zajímavého o historii hradu i životě jeho obyvatel. Někteří si ještě stačili projít hradní bylinkovou zahrádku a posedět v místní restauraci u kávy. A teď již následovala cesta domů. Myslím, že autobus vezl trošku unavené, ale určitě spokojené výletníky. Zase jsme se přesvědčili, jak je naše země krásná a jak bohatou má historii.

Zapsala a fotografovala: Mgr. Jaroslava Hnízdilová