BESEDA S VĚROU RUDOLFOVOU

BESEDA S VĚROU RUDOLFOVOU O KNIZE „KRAJ VĚČNÝCH NÁVRATŮ A LOUČENÍ“

 

11.3. 2019 se senioři sešli na velmi zajímavé besedě. V Klubu seniorů se už stalo pravidlem, že když paní Věra Rudolfová vydá novou knihu tak ji u nás přivítáme a o novince si popovídáme. Odpoledne zahájila Helena Žáková, protože naše předsedkyně se omluvila. Seznámila členy s akcemi v měsíci březnu a pozvala členy i na řadu akcí konajících se v Novém Městě. Pak již přistoupila k seznámení s osobností p. V. Rudolfové a předala jí slovo.

Paní Rudolfová se ve své nové knize zaměřila na osobnosti kulturního života na Českomoravské vrchovině. Jedná se o osobnosti více (Herbert Masaryk, Julius Pelikán, Bohumil Puchýř aj.) či méně (Josef Kalda, Metod Kaláb, František Procházka) známé. Paní Rudolfová nám přečetla kapitolu „Ogar z Nového Města na Moravě“. 7.9.1919 byla totiž v Novém Městě světová premiéra opery „Ogaři“, kterou složil Petr Křička na veršovaný text Josefa Kaldy. Jednalo se o příběh valašských chlapců. Josef Kalda je méně známý rodák z Nového Města.

Další kapitolu „ Dvojí život profesora Procházky“ jsem přečetla já. F. Procházka vyučoval český jazyk a dějepis na reálném gymnáziu v NMnM v letech 1895 – 1902. Mimo to byl také spisovatelem pod uměleckým jménem Franta Župan. K jeho dílu patří Pohádky a povídky, Pepánek Nezdara aj.

Těmito ukázkami jsme si udělali představu o novém díle p. Rudolfové. Následovala diskuse o způsobu tvorby autorky, jejím pátrání po informacích a také zajímavých setkáních s lidmi, kteří přidávají své vzpomínky a osobní zážitky. Zavzpomínali jsme na některé další zajímavé osobnosti našeho města např. p. Kopáčková, p.učitel Srnský. Řeč zabrousila také na malíře Slavíčka a jeho ženu, která se stala manželkou Herberta Masaryka. Po skončení besedy si řada z nás novou knihu zakoupila a získala tak i věnování p. Rudolfové.

Na závěr bych ještě ráda přidala zajímavou úvahu o knize, kterou napsala Helena Žáková:

„Každý život je velký román. Je na každém z nás, abychom jej prožili co nejlépe. Říká se, že kniha je nejlepší přítel člověka. Je to pravdivé. Aspoň pro mě. Pocházím ze zemědělské rodiny. Doma jsme měli jen 1 knihu, velkou, pěknou o koních. Takže kniha pro mě byla vzácnost. Já, když jsem začínala na Chiraně (dnes Medin) po vyučení a 2leté průmyslovce pracovat, podnikový rozhlas hlásil, že hledají někoho, kdo by se staral o knihovnu. Vůbec jsem neváhala a hned jsem se přihlásila. Byla to práce dobrovolná. Každý týden jsme chodila do prodejny knih a vybírala nové knihy. Čtenářů přibývalo a tak jsem v knihovně vydržela až do důchodu. Nyní chodím pravidelně 1x za měsíc do městské knihovny a vždy si chvilku na čtení najdu. Většinou ráno po probuzení. Kniha mě provází celým životem. I když mám knihovnu plnou, stejně každý rok nějaká přibude. Hlavně o Novém Městě a od p. Rudolfové“.

 

Za seniory: Mgr. Jaroslava Hnízdilová

Foto: Mgr. Jaroslava Hnízdilová